Nezapomenutelný Súdán Deep South 2013
Kosatky černé, foto Alena TalafúsováReportáž o čtrnáctidenním potápění na súdánském hlubokém jihu začnu překvapivě vzpomínkou na potápění v Mosambiku o měsíc dříve. Mosambik je mojí srdeční záležitostí. Za deset let potápění a celkem 15 zájezdů zde znám doslova každý kámen, mám osobní vztah k několika kanicům, murénám, ale i lidem, žijícím v okolí Tofo, ať jsou to místní potápěči nebo prodejci kešu. Ale nejvíc samozřejmě vzpomínám na místní manty a velrybí žraloky. Za 15 zájezdů se mi nestalo, že bychom tyto obrovské paryby nepotkali. Někdy častěji, někdy méně často, ale vždy. Letos poprvé, jsme za týden potápění nenarazili ani na jednu mantu a neviděli ani jednoho velrybáka. Mosambický sen dostal trhlinu a teprve následující roky ukáží, zda se opět zacelí, a nebo ne.
Tak, nyní je 24.5.2013, popíjím preso, sedím na horní palubě lodi Don Questo a píšu tento článek. Právě jsme vylezli z vody, kde jsme si hráli se třiceti žraloky hedvábnými a tak znalci již vědí, že to muselo být na lokalitě Habily Lory. Výlet se nám pomalu chýlí ke konci, potápíme se již dvanáctý den a loď nabírá kurz od hranic s Eritreou směr sever.
Mosambik jsem zmínil v úvodu proto, abych demonstroval, jak umí být příroda vrtošivá a zkouší naši pokoru. Někdy je skoupá, někdy až nemístně rozhazovačná a rovnou říkám, že letošní súdánské safari překonalo ta největší očekávání. Předloni jsme měli bonus v podobě žraloka velrybího, který nás utahal k smrti, ale letos!!! … popořádku.
SHAAB RUMI
První dny jsem si už začínal říkat, že se mě letos drží smůla. Foukalo, dlouhé táhlé vlny a Lorenzo rozhodl, že zatím na jih nevyrazíme a začneme na Shaab Rumi, kde se dá kotvit v laguně.
Po dvou letech jsme zase navštívili Précontinent II, ale hlavně se věnovali jižnímu platu. Kladivounů bylo méně než posledně vždy cca kolem deseti, což nám vynahradili 3 plachetníci, kteří se nad našimi hlavami prohnali v honbě za chňapaly. Panečku, mé druhé setkání s plachetníky pod hladinou za 20 let potápění! Na jeden ponor jsme připravili několik ryb k vnadění šedých útesových žraloků. Výsledek překonal očekávání. Pach krve poslal šediváky z hloubky na plato téměř okamžitě. Po pár minutách už jich bylo asi deset a v prosluněné vodě na bílém písku s námi strávili hodinu plnou nejtěsnějších kontaktů.
NA JIH
Po třech dnech se vítr uklidnil a Don Questo vyrazil na jih. Jako vždy, čím více na jih, tím hezčí útesy, více ryb, více kladivounů, delfínů, žraloků hedvábných a bělocípých útesových, ale méně šedých útesových. Také přibývá malých písečných ostrůvků porostlých nízkými keři, zaplavených mořskými ptáky, jako tereji, nody, racky, rybáky, dokonce jsem zahlédl faetona, ale také orlovci říčními. Pláže jsou rozryté karetami obrovskými a pravými, které zde kladou vejce. Samozřejmě kolem žádná další loď. Je to neuvěřitelné, ale ráj stále trvá, až je z toho člověku úzko. Pod hladinou se nachází nejbohatší korálové moře světa, co se týče množství ryb a bohatosti a neporušenosti korálového útesu. Tradičně nejlepší jsou ponory pozdě odpoledne, kdy se na reef vrací ryby, které přes den sbírají potravu ve volné vodě dál od útesu. V tuto dobu útes bez přehánění není vlastně vidět. Obtékají jej nekonečná hejna bodloků, chňapalů, očařů, chrochtalů, kranasů, tuňáků, barakud, netopýrníků, ostenců, ploskozubců, bradáčů, pyskounů, komorníků, sapínů, cejnovek a mnoha dalších druhů ryb. Zase jsme viděli obří mantu birostris, proplouvající nevzrušeně kolem nás, párkrát jsme zahlédli siby a také obrovskou těhotnou samici trnuchy mauricijské, kterou hlídal o něco menší samec. Neuvěřitelné bylo množství lovících a skákajících plachetníků všude kolem nás. Toto moře je jich doslova plné, ale pohybují se dále od útesu a tak setkání s nimi během ponoru jsou vzácná. Málem bych zapomněl na kanice obrovského na lokalitě Preserver, který dorůstá 250kg a na celém světě byl již téměř vyhuben.
Na hladině byli stále k vidění delfíni a občas i pod vodou. Nejčastěji delfíni dlouholebí, ale občas i skákaví a obecní. Ještě jednoho kytovce jsme potkali, ale toho si nechám jako desert na závěr.
Kladivounů je kolem jižních Suakinských ostrovů stále ohromné množství, desítky až stovky kladivounů jsme viděli na lokalitách Jumna, Dahrat Abid, Shaab Ambar, ale hlavně na úplně nové lokalitě Adam reef. O této lokalitě řekl Maurizio, že se tu na kladivouny musí chvíli čekat, ať jsme trpěliví.
Jenže, ještě jsme ani neklesli do správné hloubky a kladivouni byli tu. Ale tohle jsem nečekal. Byli jsme doslova uprostřed kladivounů. Byli všude a neplavali pryč. Točili se kolem nás. Stále a dokola asi 10 minut. Viditelné množství jedinců jsem odhadl na 200 a zkušenost říká, že za hranicí viditelnosti se nachází stejné číslo. Tedy na nové lokalitě se zdržuje hejno cca 400 kladivounů.
Žraloci hedvábní stále ve stejném množství. Od ostrova Masamirit dále na jih jsou všude. Když si na safestopu odplavete od reefu, budou vašimi nerozlučnými společníky. Otírají se o ploutve, nechají se drbat na břichu, stále zvědaví a ve střehu, jestli z vás někde nevypadne jídlo. Na lokalitě Habily Lory je jich stále kolem třiceti a když jsme je trochu rozdráždili rybami, rojili se kolem nás jako komáři. O žralocích bělocípých útesových ani nemluvím, ti jsou na každém reefu a pokud je nevidíte, tak jen špatně hledáte a nekoukáte do jeskyní nebo pod korály. Na jiné extra žraloky jsme letos štěstí neměli, a tak vzácnější žraloci, kteří se tu vyskytují, třeba příště. Žraloci tygří, stříbrocípí nebo liškouni.
ADAM REEF
Už jsem zmínil, že kolem tohoto malého reefu na otevřeném moři se vyskytuje skupina kladivounů bronzových, čítající několik set jedinců. Ale to není zdaleka vše. Dokonce to není to nejpodstatnější. Reef je také lovištěm velké skupiny delfínů skákavých, kteří se vůbec nebojí potápěčů a připlouvají k nim na dotek. Stále to není všechno. Po ranním mi ponoru mi říká Maurizio. Počkej na poledne, připlují kulohlavci. OK, hmm, uvidíme. Chystáme se na druhý ponor a najednou skutečně, vedle lodě vidíme hřbety velkých černých kytovců. To nejsou kulohlavci, říkám Mauriziovi, základna jejich hřbetní ploutve je příliš úzká. Mohou to být elektry nebo kosatky černé. Uvidíme pod vodou, jestli nás ovšem nechají přiblížit. Já se třemi dalšími potápěči úplně vypouštíme ponor a zhruba v desetimetrové hloubce plaveme od útesu na volné moře s touhou setkat se se záhadnými kytovci. Zhruba 30 minut pouze slyšíme jejich zvuky. Je to pískání, prokládané cvakáním, podobným jaké vydávají vorvani. Najednou zvuky zesilují a už vidíme první kytovce. Vůbec se nebojí a připlouvají si nás prohlédnout. Nejprve trochu nesměle, ale najednou se jich šest řadí do rojnice bok po boku a míří přímo ke mně! Měří 4-5m, to nebudou elektry!!! Zastavují doslova centimetry před mojí maskou, dívají se mi z očí do očí a scanují kdo jsem. Jsem nebezpečný? Jeden kytovec najednou otvírá tlamu dokořán a já (ano, lehce nervózně) zírám do velké tlamy osázené kolem dokola obrovskými kuželovitými zuby. Jojo, díky za prohlídku, teď je mi to jasné. Jsou to kosatky černé a moje první setkání s nimi v životě. Takto si nás proscanovaly všechny, uklidnily se, ale zůstaly s námi a zapojily nás do svých her. Občas s námi bylo až 9 kosatek najednou. Pojednou přijeli delfíni skákaví a připojili se ke kosatkám. Do toho všude mezi námi proplouvali žraloci hedvábní. Když se silkáč občas příliš přiblížil ke kosatce, ta mu neublížila, ale vrazila do něj hlavou a žralok odlétl jako moucha. Prostě krásný den na hry. Dávali jsme si jen pozor, aby kosatky nezkusily podobnou hru s námi. Musíme přivést ostatní potápěče, to si přece nemůžeme nechat pro sebe. Vynořujeme se na hladinu a zjišťujeme, že už jsme pěkně daleko na volném moři, daleko od zodiaků i mateřské lodě. Ale zodiak je hned u nás a lezeme do něj. Vyrážíme pro kamarády, ale kosatkám se člun ohromně líbí a plují s námi. Občas se dokonce jemně otírají. Takže přátele mohli zůstat tam kde jsou a my jim kosatky přivezli. Všichni naskákali do moře teď už jen na šnorchla. Divadlo pokračovalo ve stejném strhujícím tempu. Kosatky, delfíni skákaví, žraloci hedvábní, všichni na stejném pódiu a všichni diváci v první řadě. Kosatky jsou strašně v pohodě, dokonce se pár metrů od nás pravidelně páří. Silkáči jsou rozdivočelí šrumcem kolem nich a čumáky nám narážejí do ploutví. Večer popíjíme víno na palubě, hladina je rovná jako rybník, nikde kolem nás žádné známky civilizace, natožpak jiná loď.Slunce se rozpouští v horizontu, který zpestřuje skákající plachetník.
Obvyklé srandičky dnes nějak nepřicházejí. Povídáme si o kosatkách a už teď nám to připadá jako sen.
Náš milovaný Maurizio si koupil GoPro a než bude hotové video od Jaromíra, tak Mauriziovy 3 momentky z toho podstatného:
Kladivouni na Adam reef
Žraloci šedí útesoví na Shaab Rumi
Kosatky černé na Adam reef
