Tethys - potápění v pohodě - Galapágy 2011 - 14ti denní safari - trip snů

napsal Tomáš Kotouč

Úvodem suchá data...

Celkem 37 ponorů na 8 lokalitách, z toho na Darwin + Wolf 24 ponorů.

Ze zásadních živočichů pozorováno:

2 druhy velryb, keporkak, 2 kusy u Kicker Rock, ostrov San Cristobal a 2 kusy na Wolfu. Plejtvák Brydeův 2 jedinci na Punta Vicente Roca.

2 druhy delfínů, skákavý a obecný, téměř všude.

2 druhy lachtana, kalifornský i galapážský, galapážský hlavně na Roca Redonda. Kalifornský všude.

8 druhů žraloků:
kladivoun bronzový – až 1500 jedinců najednou, hlavně Darwin a Wolf, ale i Roca Redonda a Punta Carion
žralok velrybí – Darwin (až 5 za ponor), Wolf (2x)
žralok tygří – poslední ponor na Darwinu (kvalitní rozlučka)
žralok galapážský – až 50 za ponor, Darwin, Wolf, Roca Redonda, Kicker Rock
žralok černocípý – Darwin, Wolf, Punta Carion, Cabo Marshall
žralok bělocípý útesový – Darwin, Wolf
žralok hedvábný – jednotlivci, Darwin, Wolf
různozubec galapážský – několik jedinců na Punta Vicente Roca

Celkem 11 jedinců měsíčníka svítivého na Punta Vicente Roca, pravděpodobně se jednalo o 2 druhy.

Až 7 jedinců Manta birostris na Cabo Marshall. 1 na Cousin´s Rock.

Mobuly na Punta Carion a Wolf.

No a také velké trnuchy, siby skvrnité, wahoo, tuňáci, hejna kranasů oceánských a velkookých, hejna barracud, nepočítaně karet obrovských, chobotnice, kanicové, red lipped batfish, atd...

PŘISTÁVÁME NA SAN CRISTOBAL

Moje sedmá návštěva Galapág a poprvé vyplouvám ze San Cristobalu. Jsem z toho lehce nervózní, protože na Santa Cruz vím co a jak, ale zároveň se těším. Ostrov příjemně překvapil, pokud byste se někdo rozhodoval nejet na Galapágy na safari, volil bych tento ostrov. Je zde mnohem více lachtanů, se kterými se dá krásně šnorchlovat v chráněné zátoce 20 minut pěšky z města. Naopak je zde méně leguánů než na Tortuga Beach (Santa Cruz). Na severozápad od města podél pobřeží vede síť značených stezek úchvatnou vulkanickou krajinou s možností šnorchlování a pozorování lachtanů, leguánů, fregatek a terejů modronohých. Taxíkem se můžete dostat do středu jižního pobřeží ostrova na úchvatnou sněhobílou pláž s lachtany, které se říká Porto Chino. Je zde vymezený prostor, kde se dá zdarma legálně stanovat. Dáváme check-dive, písečná mělčina u Isla Lobos, trnuchy, špatná viditelnost, ale přátelští lachtani. Teplota 22°C.

PUNTA CARION

Klasický rozjezd na severu Santa Cruz. Lokalita se nachází ve východním ústí kanálu Itabaca mezi Santa Cruz a Baltrou. Voda 20°C, pod termoklinou 17°C! Myslím, že více žraloků se zde vyskytuje od prosince, kdy je teplejší voda. 17°C je i na kladivouna trochu moc. Ale jinak to vlastně nebylo špatné, 3 kladivouni, 1 blacktip, hejno mobul, obrovská trnucha, hejno barracud, hodně dalších ryb, pod termoklinou viditelnost 30m.

PUNTA BARTOLOME

Já vyměk a vynechal. Ale ostatní hodnotili lépe než Punta Carion. Hodně ryb, nekonečné hejno barracud, velcí kanicové, spousta želv. Popíjím chilské červené a těším se na Wolf :-).

WOLF

Na Wolfu jsme strávili 4 dny a absolvovali 12 ponorů. Neuvěřitelné. A také neuvěřitelné, co si pro nás Wolf připravil pod vodou.

Wolf - Shak Bay:
Dobrá viditelnost a spousta žraloků. Galapážských jako za starých časů a možná ještě více. Za ponor až 40 kousků. Kladivounů doslova plné moře. Hodně jich bylo na začátku u velkých balvanů kde je malá kolonie lachtanů, ale úplně nejvíc kupodivu na konci driftu, kde proud ustává. Tady bylo hejno doslova nekonečné. Já už na safestopu, ale s dostatečnou zásobou nitroxu. Kladívka se mi točila pod nohama jako obrovská řeka. Nadechl jsem se, vypustil jacket a se zadrženým dechem vplul mezi ně. Při absenci bublin vůbec nereagovali a přijali mě mezi sebe. Uaaaaaaa! V této oblasti se taky zdržovalo hejno kranasů oceánských. Doteď jsem netušil, že je to hejnová ryba. Na Malpelu hejna netvoří. Teď na Wolfu stovky v kompaktní kouli. Protože to je největší kranas v moři, impozantní zážitek. Hejno mobul – třešnička na dortu.

Wolf - Landslides:
Další žraločí oblast na Wolfu se silným proudem. Mekka žraloků galapážských. Zhruba v polovině driftu se proud prodírá přes mělkou plošinu a zrychluje. Zde se s oblibou zdržují a okysličují žraloci galapážští, ale i kladivouni. Proud odnáší bubliny pryč a žralokům nevadí. V hloubce 6m se držím pevně balvanu a zblízka pozoruji symfonii žraločího pohybu v silném proudů. Mě již umdlévají ruce, ale oni se téměř nehnou. Dvacet galapážských a dvacet kladivounů mám přímo před maskou. Aha, ale kde jsou ostatní potápěči? No, radši se pouštím a jdu je najít... Na konci Landslides mimořádný zážitek. Mladý žralok velrybí (cca 8m) se sune proti proudu doprovázen deseti žraloky galapážskými. Ti se o něj intenzivně otírají, zřejmě využívají jeho drsnou kůži k odstraňování parazitů. Ten samý úkaz nás čeká i na Darwinu. Velrybákovi to evidentně vadí, kroutí se a snaží se galapážské zapudit. Marně.

Wolf - The Cave:
Krásná lokalita když je proud, když není, nic moc. Ale když je proud: v hlavní jeskyni jsou nalezlí živočichové, kteří proud nemusí. Takže spousta whitetipů, želvy a siby. Oblehli jsme jeskyni, aby se dočasní obyvatelé necítili uvnitř ohroženi, ale zároveň aby nám neuplavali ven. Připadám si jako v akváriu. Whitetipové klidně vyplouvají z jeskyně spolu se sibami a zase se do ní vracejí. Nádhera! Otáčím se a bože! To snad připlouvá great white. Nakonec je to sice samice galapážského, ale strašně velká, tlustá, nahání strach. Oficiální literatura udává max. délku pro galapážského 3,70m, tento kus je minimálně na této hranici. Monstrum. Opouštíme jeskyni a míříme se silným prodem do úžiny mezi pinnaclem a rohem Wolfu. Proud v úžině zrychluje a my letíme triskem k partě deseti galapážských, kteří proud milují. Nemáme šanci se vyhnout a tak musí uhnout žraloci. Udělali to :-).

Wolf - Elephant:
Tuto lokalitu si neoblíbili všichni, ale mě se líbila. Zpočátku protiproud, ale pak už drift. Spousta ryb, pár galapážských, pár kladivounů, silky a velké hejno barracud. Čistá voda.

Wolf - kotviště:
Obětujeme na jeden ponor žraloky a vyrážíme za red lipped batfish. Trošku se bojím, abychom nějakou našli, voda u dna se mi zdá na redlipetku příliš teplá. Ale jednu nakonec nacházíme – hurá. Ale zajímavost. Normálně se zde nepotápí, logicky, žraloci jsou jinde. Ale! Objevují se nějací kladivouni i galapážští, ale mrňaví. Troufám si tvrdit, že tato zátoka je žraločí školkou, kde se mladí žraloci schovávají před dospělými. Končíme ponor a než si stačíme sundat neopreny, posádka volá: Keporkaci. Skáčeme zpět do člunu a brzy jsme opravdu u velké samice s mládětem. Uděláme pár pokusů se šnorchlem, ale dvojice je nervózní a kontakt ve vodě nepřipustí. Ale i tak...

DARWIN

Wolf byl úžasnej, mraky kladivounů, návrat galapážských ve velkém, velrybáci (obvykle tu nebývají), keporkaci, ale... Darwin je Darwin, Darwin je zázrak boží, lokalita napsaná žralokům na míru, ale i potápěčům! Darwin je Mekka potápění s velkými zvířaty.

Balkóny:
Obecně na Darwinu dobrá viditelnost. Ne mimořádná, ale dobrá jo. Vždycky jsem nervózní, budou velrybáci? Nervozita je rozprášena po pěti minutách prvního ponoru. Jsou. A jsou to oni! Obrovské těhotné samice, jaké nejsou k vidění nikde jinde na světě. Tahle monstra by polkla velrybáky z Mosambiku či Filipín. Jsou to autobusy. Ocas je vysoký 3 metry, typické skvrny mají metr v průměru, tlama je jak vrata do garáže. Jak jsou dlouzí? 13? 15m? Proplouvají nad balkóny, ale připlouvají i na kladivouní písčinu. Opět je provázejí žraloci galapážští a otírají se. Až 15 najednou. Třímetroví galapážští vypadají vedle nich jako štítovci. Darwinští velrybáci si jich vůbec nevšímají, je to potěr. Na posledním ponoru na Darwinu je velmi silný proud. Držím se na balkónu a vyhlížím autobus. Už připlouvá. V nejsilnějším proudu mi zastavuje přímo nad hlavou a užívá si proud jako kladivoun. No teda, tak i velrybák využívá proudu k snadnému okysličování! Připadám si jak pod zakotvenou vzducholodí :-). No a co dál... je zde samozřejmě spousta kladivounů a neuvěřitelně mnoho galapážských. V galapážských Darwin poráží Wolf! Občas až 50 za ponor. Nahoře nad balkony v hloubce zhruba 8m mají čističku. Zde se k nim dá přiblížit na dotek. Že by koncentraci galapážských způsobila koncentrace velrybáků a tím pádem šance na drbání? Moře je plné otázek. Občas vidím žraloka černocípého či hedvábného, ale jsou to jednotlivé kousky. Na posledním ponoru se objevuje obrovský žralok tygří, kupodivu ne na písčině kladivounů, kde bych ho čekal, ale dál za balkony na útesu, v hloubce skoro 30m. Mám pocit, že od loňska se zase zvětšilo hejno kranasů velkookých. Je obrovské, mimořádně kompaktní a téměř nepropouští světlo. Pod hejnem je tma jako v tunelu.

Písčina:
Úžasná! Ale ne tak úžasná jako loni. Loni zde byly stovky kladivounů na dotek každý ponor. Letos ne. Byly ponory, které byly erupcí kladivounů, nekonečné hejno se vlnilo 3m nad hlavou, jednotlivci se čistili na dotek, modrá voda a bílý písek vytvářeli prostor pro potápěčskou nirvánu. Byly ponory, kdy byly kladivounů pouze desítky a tak blízko se jim nechtělo. A byly i ponory, kdy zde téměř nebyl kladivoun. Pro mě snad nejzajímavější záhada Galapág. Mezi nirvánou a zklamáním byly někdy jen 2 hodiny mezi dvěma ponory. Co rozhoduje? Denní doba? Perioda přílivu a odlivu? Směr a síla proudu? Kromě kladivounů na písčině tradičně hodně galapážských, docela hodně i blacktipů a spousta zaparkovaných karet obrovských, kterým nevadilo vůbec nic ani když si na ni Jarda odložil kameru.

ROCA REDONDA

V roce 2002 zde bylo mnohem víc kladivounů, ale zase, byl únor. Již dlouho jezdím na Galapágy zásadně v září a to je i na Roca Redonda dost studená voda, možná moc na kladivouny. Ale překvapilo množství žraloků galapážských. Desítky! Jinak rybí polívka, bodloci, barracudy, kranasi a taky třeba harlequin wrasse. Na Roca Redonda je ale stejně nejúžasnější místní lachtaniště. Oba druhy se zde vyskytují ve velkém množství a rádi se koupají s potápěči. Dá se za nimi se šnorchlem i flaškou. S flaškou je to možná lepší, jste více IN. Desítky lachtanů dělají kolem vás piruety, žmoulají v tlamách vaše ploutve, lítají jako neřízené střely, strkají čumák do masky.

PUNTA VICENTE ROCA

A jsem tu, po letech snažení, konečně na lokalitě západní Isabely, s vodou jako led, ale avizovanými měsíčníky. Loď se blíží ke kotvišti a náš divemaster Leandro říká, pojďte na palubu, blížíme se k místu, kde uvidíme měsíčníky na hladině. Dělá si srandu? Ale samozřejmě jdeme. A samozřejmě, Leandro měl pravdu. Jsou všude, jejich vysoké hřbetní ploutve trčí nad hladinu a jejich majitelé rozvážně uhýbají z cesty. No teda, my je snad opravdu uvidíme. Najednou gejzír! Ze zátoky kam míříme kotvit, vyplouvá plejtvák Brydeův, to je teda mazec. Zátoka je nádherná, u nejkrásnějšího ostrova Galapág. Jsme úplně sami, na hladině měsíčníci a želvy, břeh je obsazen lachtany, tučňáky, nelétavými kormorány, tereji, pelikány, jiná planeta, čistá nádhera. A jdeme na ponor. Na měsíčníky se chodí na skalní roh kde končí zátoka, prý se zde nejčastěji čistí. Cestou k rohu potkáváme na terasách různozubce galapážské, malé zvláštní žraloky, kteří žijí pouze v Ekvádoru a v Peru. Proplouváme hejnem salem pruhovaných a... ty brďo, poprvé vidím pod vodou lovit galapážské nelétavé kormorány. Občas u hladiny nad námi projede tučňák. Kormoráni se vůbec nebojí, ale tučňáci se drží v povzdálí. Jsme na rohu. Zatím nic a tak se jdu podívat hlouběji. Teplota vody je 14°C! Důsledek Cromwellova proudu. Coto toto, támhle dole, divný tvar, stoupá to, blíží se to, jó, první měsíčník je tu. A další. A další! Na tomhle divu celkem šest. Ale..., jsou relativně plašší, nejblíž jsem se k nim dostal tak na 3 metry, mám zkušenosti s měsíčníky z Azor a je to rozdíl, těm azorským je všechno fuk. Jdeme na druhý ponor, skoro stejný průběh, napřed nic a najednou se zjevují měsíčníci jako duchové a velmi blízko, první, druhý, třetí... Ale nezdržují se a zase rychle mizí. Měsíčníky nechávám na pokoji a mířím zpět do zátoky, chci si prohlédnout dno na mělčině v zátoce. Musím být snad již blízko zakotvené lodi, tuším. Nalézám skalní plošinu v hloubce pouhých 5m. Nad plošinou je shluk ryb, hlavně pomců císařských. Co se děje... oni čistí měsíčníka! Napřed jsem ho neviděl v tom mračnu čističů. Plížím se, skryt skalním převisem a modlím se, ať dorazí někdo z našich kameramanů, je to dokonalá situace. Měsíčník nevnímá a tančí blaženě mezi pomci. Dovoluji si zhluboka vydechnout a to jsem neměl dělat, do zabraného měsíčníka jako když střelí, rychlostí vyplašeného kladivouna mizí. Safra, ty bubliny, to je problém místních měsíčníků :-(. Lezeme do lodě a sundáváme  neopreny. Vyprávím, že jsem objevil zaručenou čističku kousek od kotviště. Neví o ní ani Makarón, náš hlavní divemaster. Močím z plata lodě a co nevidím, tři měsíčníci. Vrací se na čističku.

CABO MARSHALL

Už to vezmu stručně. Cabo Marshall naprostá klasika, takže velmi dobré. Enormní hejno salem, kde se může potápěč ztratit. Obrovské manty – pelagický druh, až sedm za ponor, většinou u hladiny, ale také kroužící nad pravděpodobnými čističkami na konci driftu. Asi jsem jedno přesné čistící místo našel, dokonce jím jednou manta projela, ale nezastavila se, asi kvůli nám. Navíc byl jeden plachý blacktip, prchající ještě rychleji než měsíčník. Nádherná hejna bodloků, creolfish, barracud, atd...

COUSIN´S ROCK

Velmi studená voda, 18°C i na hladině. Koníci jsou nenávratně pryč už dva roky, vypuzeni fotografy s blesky, pár želv, barracudy na konci ponoru, pár přátelských lachtanů a jedna manta. Zkrátka po předchozích orgiích nic moc, ale to je tady klasika. Chilské víno, grilovaný kranas, krmíme fregatky, krvavý západ slunce, červené došlo, tak bílé... KONEC