napsal Ross Anderson pro Port Townsend Leader / přeložil Kóta
• Žralok šedý – Hexanchus griseus – informace o druhu:
http://www.fishbase.org/Summary/speciesSummary.php?ID=637&genusname=Hexanchus&speciesname=griseus
Světlo i barvy s hloubkou rapidně ubývají ve vodách Puget Sound. 10 metrů pod hladinou se červená a žlutá barva mění v zelenou a modrou a ve 30m tvoří okolí pouze šedé a černé stíny. Tady vstupujete do království žraloka šedého šestižábrého.
Don Zahn, atomový technik z Richlandu, se potápí již mnoho let, takže věděl co může očekávat od tohoto ponoru, když s přítelem vstoupili na potápěčskou loď v Hood Canal jižně od Brinnonu a poté se spustili dolů. Plánujeme hluboký technický ponor se speciální dýchací směsí a UW kamery a světla. V 25m jsme hledali chobotnice a vlkouše, kteří preferují tuto hloubku a v 35m jsme spatřili obrysy pomalu se pohybujícího velkého těla. Je to snad obrovský vlkouš?
Ryba se otočila a Zahn zapnul světla na kameře, čímž proměnil blízkou temnotu v malý fotbalový stadion. A málem polknul automatiku. Hlavou se téměř dotýkal čelistí 2,5m dlouhého žraloka. Přiznal se, že se hrozně lekl, ale dokázal zachovat chladnou hlavu a točit i když žralok proplul mezi dvěma potápěči.
„Ani na okamžik se nezačal chovat výhrůžně“, říká Zahn. „Pohyboval se docela pomalu a nenuceně. Myslím, že jsem ho naprosto nezajímali.“
Okolní vody jsou proslule studené, ale přesto jsou domovem známých tvorů, jako např. lososů a kosatek. Jediní zde běžně vídaní žraloci jsou ostrouni, časté úlovky místních rybářů, určené pro místní restaurace. Ale nedávno se potápěči a vědci vypravili hlouběji do vod zátoky Puget Sound a zjistili, že je také domovem, kdo ví kolika, žraloků šedých šestižábrých, což je 200 milionů let starý druh žraloka.
Na základě zkušeností potápěčů jako je Zahn se domníváme, že tento žralok není lidem nebezpečný, ale tento je samozřejmě vybaven dostatečnými nástroji k vážnému poranění – velké strašidelné oči, rozevírající se čelisti s dlouhými zuby a hydrodynamické tělo dosahující délky automobilu.
Dan Coleman, majitel potápěčské lodi v Pleasant Harbor jižně od Brinnonu tvrdí, že v oblasti kam vozí potápěče se nachází minimálně 8 exemplářů žraloka šedého. Další operátor místního diveshopu Mark Peil potkal jednoho na nočním ponoru v Discovery Bay. Další 2,5m dlouhý žralok byl vloni vyvržen uhynulý na pobřeží Point Hudson a přemístěn do Seattle Aquarium kde je stále v mrazícím boxu.
Tento druh žraloka je potkáván jen velmi zřídka neboť je obyvatelem dna a miluje temnotu. Potápěč jej může potkat jen velmi hluboko, např. v oblasti Hood Canal a Discovery Bay a nebo mělčeji na nočním ponoru, kdy se žraloci vynořují za potravou.
Po mnoho let byli žraloci šedí materiálem pro místní legendy – jakási odpověď na Lochnesskou příšeru. Generaci nazpět, excentrický reportér John O´Ryan strávil mnoho dní v zálivu při snaze ulovit jej, leč bez úspěchu. Nicméně v létě 2000 amatérský rybář zasekl 4 žraloky během jediného týdne při nočním rybolovu z mola v západním Seattlu!
Biologové zazvonili na poplach. Žraločí populace na celém světě je zdecimována nadměrným rybolovem a nikdo nechce vidět že se děje to samé přímo zde. Stát zareagoval rychle a zakázal rybolov tohoto druhu. A tento zákaz stále platí.
Někteří biologové nicméně tvrdí, že pokud bylo více žraloků uloveno na jednom místě, musí jich být ve vodách Puget Soundu spousta. Seattle Aquarium vytvořilo speciální tým na studium těchto žraloků, který sestrojil krmící stanici v moři přímo pod akváriem a nainstaloval tam videosystém. Jako návnadu použili směs mraženého masa z lososů, ostrounů a chobotnic. A čekali.
Ne dlouho. Stanice zaznamenala okamžitý úspěch s každonoční návštěvou žraloků šedých šestižábrých. Zdržovali se u stanice i když vědci sestoupili do vody za nimi. Většinou jsme viděli žraloky dlouhé 2-2,5m, ale viděli jsme i velké chlapíky dlouhé 4m!
Výzkumníci najali rybářskou loď a začali lovit žraloky na dlouhé šňůry, kilometry vlasců s návnadou u dna Soundu. Ulovili více než 200 jedinců, kterým odebrali vzorky pro analýzu DNA, označkovali je a pustili zpět do moře. A postupně začali dodávat nová data k našim omezeným vědomostem o tomto úžasném a houževnatém stvoření, které si plulo nezměněné v oceánech již před 200 lety.
Shawn Larson, kurátor akvária, popisuje tohoto žraloka jako pomalu se pohybující, dlouhověký druh, který se vyskytuje v teplých i mírných mořích po celém světě. Mohou dorůstat až 6m, ale samci obvykle do 3m a samice do 4,5m. Nicméně většina žraloků spatřených v Soundu měřila do 3m a pouze málo jedinců bylo plně dospělých. To naznačuje, říká Larson, že Puget Sound může být takovou školkou pro žraloky šedé, kteří poté co dospějí, migrují na otevřený oceán. Je téměř jisté, že zde máme velké a mocné potvůrky plující kolem pláží Port Townsend na jejich cestě do neznáma.
I když vypadají mnohem mírnější než například velký bílý, mají opravdu pořádné čelisti, říká Larson. Zdá se, že jsou to potravní oportunisté konzumující ryby, chobotnice, mrtvé a raněné tuleně, prostě cokoliv je k dispozici. V jejich žaludcích bylo nalezeno v podstatě vše, kromě zůstatků lidských. Určitě jsou schopní napadnout a usmrtit člověka, ale jsme pravděpodobně mimo kategorie jejich jídelníčku.
Od velkého bílého se liší i strategií útoku. Zatímco bílý útočí rychle, šedý se nenápadně krade a odřezává maso vroubkovanými zuby.
Na základě analýzy DNA z odebraných vzorků se vědci domnívají, že žraločí populace v Puget Soundu čítá cca 8.000 exemplářů dospělých žraloků. Tito žraloci se mohou nacházet buď v Soundu a nebo obývají větší oblast. Tento odhad je samozřejmě hrubý a spíše konzervativní.
Nuž, výzkumy pokračují. Ale jedním si můžeme být jisti. Pokaždé když se vydáme lodí po hladině Soundu, plujeme nad impozantními ozubenými tvory, kteří jsou mnohem méně fascinováni námi, než my jimi.
.:
žralok šedý šestižábrý – temné tajemství hlubokých vod Puget Soundu
